Petr Jahoda

Narozen v roce 1963 v Brně. Po ukončení základní školy absolvoval strojní odborné učiliště, střední školu a pedagogické minimum na vysoké škole. Původně byl především tramp. Později horolezec, jeskyňář, skialpinista, vodák, raftař, potápěč… Jeho aktivity směřovaly k cestování, k získávání dovedností a vědomostí umožňujících bezpečný pohyb, pobyt a překonávání překážek v přírodě, k rozvíjení schopnosti v neobvyklých situacích rychle, účelně a účinně reagovat. Z poznávání přírody a jejich zákonů se později stalo zejména poznávání přírodních národů, jejich způsobu života, obživy, zvyků a dovedností.

Do značné míry ho ovlivnila také účast na Lipnické prázdninové škole, což byla podle jeho slov, jedna z mála dobrých věcí, které se za totality v tehdejším socialistickém Československu pro mladé lidi pořádaly a hlavně směly pořádat. Přátelé, které díky Lipnici poznal, ho během dalších několika let mnohému naučili a stýká se s nimi dodnes. Lidem jako jsou Jiří Štrajt, Vladimír Jemelík, Jaroslav Biolek, Petr Špaček, Ivan Cap, Aleš Divák, Marcel Popelář a dalším, vděčí za mnohé. Byli to rovněž oni, kdo ho učil pořádat podobné akce pro další mladé lidi. Dá se říci, že Lipnice odstartovala jeho cestování.

Po světě cestuje od roku 1978. V dobách totality začínal jako mnozí jiní cestami do Rumunských a Bulharských hor, později také na Sovětský dálný východ. Rumunsko si v té době oblíbil nejvíce, právě díky milým a pohostinným lidem, pastevcům kteří ve zdejších horách žijí. Ti možná dali směr jeho cestování za přírodními národy.

Nejen coby horolezce, ale jako snad všechny, kdo cestují, ho přitahovaly a dodnes přitahují hory jak pro jejich obtížnost, tak pro jejich majestátní krásu. V České a Slovenské republice patří k jeho nejnavštěvovanějším místům Jeseníky, Šumava a v zimě na běžky Krkonoše a Beskydy. Na horském kole miluje Českou Kanadu, Českomoravskou vysočinu a Moravský Kras. Za překrásné považuje prakticky všechny krasové oblasti a také pískovcová skalní města jako Adršpach, Labské pískovce, Broumovské stěny a Český ráj, místa zajímavá nejen lezecky, ale také turisticky. Za vodácky rekreačně nejkrásnější české řeky považuje Vltavu a Starou řeku na Lužnici. V Evropě si nejvíce oblíbil Dolomity pro těžké skalní lezení, ale také pro jejich rozmanitost a neobvyklou přírodní krásu. Vytvoření obrovského množství „via ferrat“ (železných cest), považuje za nejelegantnější způsob, jak naučit turisty lásce i respektu k horám.

Byl jedním z organizátorů a účastníků úspěšné expedice do Pamíru na Pik Lenina (7134 m). Má za sebou bezpočet dalších vysokohorských výstupů na známé i méně známé hory, např. Matterhorn, Mont Blanc, Kilimanjaro ad., ale také polární expedice na Špicberky v zimě, kdy na lyžích urazili více jak 160 kilometrů na přelomu polární noci a polárního dne. Na tuto cestu rád vzpomíná, ale přesto říká: „Zamiloval jsem si tropické kraje. Rovník je prostě rovník a já mám raději teplo“.

Nepočítáme-li Evropu, tak procestoval více než 10 afrických zemí, část Amazonie, několik zemí latinské Ameriky, velký kus Indonézie a další asijské země. Zúčastnil se několika náročných expedic, např. Západní Sajan a Expedice Turkana, byl iniciátorem a organizátorem dalších významných expedic za přírodními národy, např. Siberut – ostrov lidojedů, Stromoví lidé – Irian Jaya, Divoká Etiopie? K pravděpodobně nejdivočejšímu etiopskému kmeni Surma se dostal jen sedm let po té co se zde usadil první misionář. a navštívil kmeny stromových lidí Korowai a také Kombai na Nové Guinei.), z expedice k papuáncům na západní část ostrova Novoá Guinea přivezl fotografie Kombajů, stromových lidí oblečených pouze do kostí žijících daleko od civilizace v nepřístupných oblastech Irian Jaya. Na přelomu roku 2001 a 2002 se mu podařilo úspěšně zrealizovat expedici k Pygmejům do Středoafrické republiky (země, se kterou ČR nemá diplomatické styky).

Ze svých cest přivezl kromě množství exponátů, také množství krátkých filmů, z nichž více jak deset vysílala v Česká televize. V roce 1999 o něm byl natočen dvacetiminutový televizní dokument Ego s výstižným názvem „Cesta je cíl?“. Česká televize ho vysílala v květnu roku 2000. Mimo to publikuje v Českých i zahraničních časopisech a magazínech. Je autorem cestopisně-etnografické knihy „Nazí a divocí“ (vydala Mladá fronta 2001) a knihy Kanibalové z hor (Svan 2002), Žijící lidépravěku(Tigris 2003), S horským kolem na dno Afriky (Akácie 2003), Velké Africké dobrodružství (MF 2007). Pořádá putovní etnografickou výstavu fotografií s názvem „Nejdivočejší místa světa“, která již byla, mimo jiné, umístěna v České galeii v Pardubicích, v Galerii ZOO Dvůr Králové nad Labem (ve stálé expozici nejrozsáhlejší sbírky obrazů dávno vyhynulých živočichů a rostlin slavného českého ilustrátora a malíře pravěku Zdeňka Buriana) a také v Galerii Mladé fronty v Praze.

Byl zakladatelem cestovní kanceláře AAA plus CK, specializovaného cestopisného vydavatelství a nakladatelství AKÁCIE, geograficko-fotografického magazínu CESTOPISY a stejnojmenného informačního cestovatelského serveru.

Dlouhou dobu pracoval jako vedoucí náročných expedic v CK Poznání a nadále se věnuje své vlastní expediční činnosti. Komerčně se specializuje na Novou Guineu a Afriku. Je zakladatelem serveru Papua Trekking. Od roku 2000 je prezidentem Českého klubu cestovatelů

Petr Jahoda je od roku 2002 stálým členem High Point Teamu ČR a od roku 2005 také členem ASOLO Teamu ČR.

Na „stará kolena“ se začal profesionálně věnovat mushingu za polárním kruhem na severu Skandinávie a vrátil se zpět k trampingu. Jako možná poslední velké dobrodružství, do kterého se Petr Jahoda pustil, bylo zplození syna v únoru 2017. Jeho následný pokus o výchovu bude velkou zkouškou…