ROMAN VEHOVSKÝ – KNIHY A CESTOPISY

Cestou osudu a náhody – I. část

Autor: Roman Vehovský – člen Českého klubu cestovatelů

anotace:

Kniha Romana Vehovského Cestou osudu a náhody se liší od ostatních cestopisů jak destinací, tak časovým obdobím. V roce 2002 vyrazil autor s báglem na zádech pozemní cestou přes Indii do Austrálie, a jak sám říká, neměl tehdy ani ponětí, že se cesta protáhne na sedm let.

Vyrazil stopem, se spacákem a okopírovanými listy školního atlasu. Spíše než o cestopis se jedná o popis pouti, mozaiku nevšedních příběhů, setkání a zážitků. Na začátku byla inspirace lidmi, kteří svými příběhy ukázali, že cestování není výsadou bohatých. Nejen mezi řádky se dá vyčíst, že více než peníze je třeba mít k cestování dostatek času. V dnešní době, kdy se čas přepočítává na peníze, je tato kniha klíčem k poznání ceny přítomného okamžiku. Autor byl na své cestě mnohdy odkázán na přízeň osudu a dobrých lidí. Právě setkání s lidmi je podle Romana Vehovského cennější než štvanice po turistických atrakcích, mnohdy postrádající jakékoliv poznání.

Kniha je bohatě doplněna ojedinělými fotografiemi autora.

"Vím poměrně jasně, čím velkoformátová reprezentativní knížka plná barevných fotografií není. Nejde o klasický cestopis, nenajdete tu mapy ani popis navštívených památek, nejsou tu charakteristiky měst a zemí, není tu ani mnoho lyrických pasáží o přírodě. Jak tedy vlastně knihu popsat? Napadá mě impresionismus. Vzpomínejte, Monet, Manet, Gaugin, van Gogh,. Impresionisté nerespektovali tehdejší pravidla výtvarného umění a tvořili krátkými tahy štětce pomocí nemíchaných jasných barev. Kladli důraz na celkový efekt strukturovaného díla, které je možno vnímat až s určitým odstupem. Řekl bych, že Roman je zakladatelem impresionismu v cestopisné literatuře. Ač to je samozřejmě nadsázka, docela názorně vyjadřuje to, co bezprostředně po dočtení knihy cítím.

Předem je třeba říci, že vydaná kniha je první díl popisující zhruba polovinu sedmiletého putování světem a zahrnuje např. Indii, Thajsko, Laos, Indonésii, Austrálii, Japonsko, Čínu, Mongolsko a mnoho dalších zemí. Hlavní devizou a hodnotou jsou setkání s lidmi. Úžasná je autorova možnost ale i schopnost nespěchat, počkat na vhodný okamžik, chodit mimo tlupy turistů a seznamovat se s obyčejnými lidmi. Je to nepochybně i umění. Stejným dojmem o nespěchání a o setkávání s obyčejnými lidmi působí i bohatý fotografický doprovod, který troufám si říci vyčnívá mezi běžnými cestopisy současné produkce (vyjma snad cestopisů profesionálních fotografů)…

…Autor si vzal náročný úkol. Vysvětlit svoje pojetí cestování. Přitom toto pojetí od počátku nejspíš přesně neznal, cesta k němu mu trvala sedm let. Cestování, či jak jsem naznačil spíše správněji putování, chápe něco jako stav mysli či snahu o pochopení místa a lidí, k nimž přichází. Cílem je samo putování, hledání, cesta a nikoliv cílová destinace. Kam potom doputuješ je vlastně tak trochu vedlejší. V knize je stejně jako na obrazech impresionistů tisíce tahů štětcem. Fotky a zážitky. Jeden vedle druhého. Bez komentáře, někdy i bez souvislostí. Nikde žádné mapky, chybějí i popisky fotografií. Je na čtenáři, aby chtěl vidět propojení mezi jednotlivými body. Aby tuto hru obrazů přijal. Kdo to dokáže, kdo s dostatečným odstupem uvidí Romanův vnitřní obraz složený z krátkých tahů štětcem, ten na závěr knihy musí smeknout klobouk. A nejspíš si nenechá ujít druhý díl tohoto neobvyklého cestopisu."

Jiří Červinka, redaktor a publicista

Epilog

Už je tomu více než tři roky, co jsem se loučil slovy: „Za pár let jsem zpátky…“ Tehdy jsem měl na mysli časový horizont dvou, tří let. Dnes nemám ani ponětí, ve které části své pouti se nacházím. S určitostí jen vím, že domů bude cesta ještě hodně dlouhá.

Měl jsem nomádský sen. A stačilo tak málo, aby se změnil ve skutečnost. Na cestě člověk nemusí být boháčem, stačí objevit hodnotu času. Doma se může jeden týden v hodině proměnit v měsíc. Z měsíce je v minutě rok… Na otevřené cestě čas plyne jinak. Zpomalí se. V rychlém sledu přicházejí prožitky. Takové, jaké zůstanou v mysli na dlouhý čas.

Smysl každé cesty je dojít do cíle. Jenže tak, jak popsali mnozí, již se vydali vstříc dálkám, poznávám i já, že cílem se postupně začíná stávat cesta sama. Kam člověka dovede? S kým ho seznámí? Co mu ukáže? Co vezme? Co dá? Bude odpověď čekat na pomyslném konci, nebo ji naleznu právě uskutečněním té cesty? Tak či onak, je třeba se po ní vydat. Po Cestě osudu a náhody.

Počet stran: 218 celobarevných stran
Formát: A4
Rok vydání: 2010
ISBN: 978–80–904714–1–2
KNIHA JE VYPRODANÁ

Objednat

Cestou osudu a náhody – Návrat s podkovou

Autor: Roman Vehovský – člen Českého klubu cestovatelů

Knihy Romana Vehovského Cestou osudu a náhody nejsou obvyklý cestopis. Od ostatních se liší jak destinací, tak časovým obdobím. V roce 2002 vyrazil autor s báglem na zádech pozemní cestou přes Indii do Austrálie, a jak sám říká, neměl tehdy ani ponětí, že se cesta protáhne na sedm let.

Vyrazil stopem, se spacákem a okopírovanými listy školního atlasu. Spíše než o cestopis se jedná o popis pouti, mozaiku nevšedních příběhů, setkání a zážitků. První kniha, vydaná v roce 2010, popisovala první tři roky cesty.

Druhá kniha vypráví o druhé polovině cesty a čtenář v ní autora doprovází na práci v Autrálii či na Novém Zélandě, stejně jako na cestách po Japonsku, Nové Kaledonii, Indii, Thajsku, Nepálu, Srí Lance, Pákistánu a Íránu.

Na začátku byla inspirace lidmi, kteří svými příběhy ukázali, že cestování není výsadou bohatých. Nejen mezi řádky se dá vyčíst, že více než peníze je třeba mít k cestování dostatek času. V dnešní době, kdy se čas přepočítává na peníze, je tato kniha klíčem k poznání ceny přítomného okamžiku. Autor byl na své cestě mnohdy odkázán na přízeň osudu a dobrých lidí. Právě setkání s lidmi je podle Romana Vehovského cennější než štvanice po turistických atrakcích, mnohdy postrádající jakékoliv poznání.

Kniha je bohatě doplněna ojedinělými fotografiemi autora.

"Romanovy knihy nejsou de facto cestopisy. Je to osobní emotivní příběh o cestě, kde geografické lokace plní funkci fascinujících kulis, které sice místy příběh ovlivňují, ale nejsou klíčové. Klíčový je Roman – jeho náhled na svět, jeho vnímání a jeho komunikace se světem, která mu přináší neuvěřitelná setkání.

Čtenář může Romanovi závidět: sedm let na cestách je přece paráda! Jen, když tak přemýšlím, znám hodně lidí, kteří o podobné cestě stále mluví, ale jen málokoho, kdo by ji opravdu podnikl. Taky můžeme pocítit touhu Romana napodobit. Ale nelze napodobit něco takhle osobního. Člověk může zkusit cestovat „podobným způsobem“, dokonce může mít i velmi podobný přístup ke světu, a přece jeho cesta bude úplně jiná. A nakonec můžeme prostě jen číst, nechat se strhnout, prožívat… ale především se i z té četby dozvědět něco o sobě."

Jana Jůzlová, redaktorka a spisovatelka

Krátký příběh jako motto.

Když jsem jeden večer na Jižním ostrově Nového Zélandu procházel malou osadou, hledaje nějaké klidné místo na přespání, oslovil mě mladý muž. Neptal se, odkud jsem, co tam dělám a kam jdu. Jen mě pozval na večeři. Než jeho manželka připravila jídlo na stůl, tak mi ukázal místo, kde mohu přespat. Řekl to s takovou přirozeností, jako když recepční předává hostům klíčky od pokoje. Nereagoval jsem.
Po večeři už mi zvědavost nedala a zeptal jsem se, proč to dělá. „Hned jak jsem tě viděl s tvým batohem, tak mi bylo jasné, že jsi autostopař. Já jsem na Zélandu strávil na stopu pár let. Za tu dobu se mi dostalo nespočetné pohostinnosti. Vím tedy dobře, jaké to je spát v posteli, když jsi předtím spával dlouho jen venku. Vím jaké to je, mít teplou sprchu, když ses dlouho mýval jen v řekách. Vím jak chutná teplá večeře, když jsi ji dlouho neměl. Teď jsem upřímně rád, že mohu vrátit alespoň malou část. Stejně jako i ty budeš jednou rád, když se ti naskytne možnost postarat se o někoho jiného.“
Ráno mi přidal radu na cestu: „Neutrácej zbytečně peníze za různé atrakce. Věci, které mají opravdovou cenu, se neprodávají, ty jsou zdarma.“

Počet stran: 260 celobarevných stran (přes 600 fotografií)
Formát: A4
Rok vydání: 2012
ISBN: 978–80–904714–2–9

Objednat

^ Top